14.2.2015
Deníky českých holek
Sexuchtivé dámy a pánové, dovolte mi se představit. Jsem vašim novým přírůstkem tady na DV, a už se moc těším, až si společně budeme užívat. Jmenuji se Kačenka, jsem téměř dvacetiletá studentka ekonomie, a ještě pořád tak trochu tatínkova holčička.
Jsem první měsíc mimo domov, ubytovaná na koleji s prsatou spolubydlící a zjišťuju, jak chutná volnost. Spolubydlící Cessie celkem přesně odhadla, že jsem téměř nepolíbená, naprosto nevinná panna a rozhodla se mě, jak se patří, zkazit. Nejhorší je, že proti tomu nic nemám, spíš se na to těším.
Chci si užívat a poznávat, ona je zkrátka přesně ta pravá osoba, která ví „co a jak“ a pomůže mi objevit tenhle vzrušující svět.
Aby to mělo správnou chuť zvrhlosti, rozhodla jsem se psát si deník a podělit se o něj i s vámi!
Vaše Kačenka
Milý deníku,
Už mě unavuje veškeré mé aktivity tajit. Mám ráda sex a užívám si ho. Mám ráda svou práci a užívám si ji. Mám ráda pěkné kluky, kteří mi potají zírají do výstřihu. Mám ráda, když to všechno skloubím.
Co je na tom tak špatného?
Je mi 30 let a jsem učitelka na střední škole, přítele nemám, natož manžela. Muže mám již od dětských let zafixované jako sobecká individua, které je lepší jen ojet, než si s nimi dělat starosti.
Učím na gymnáziu v Ústí nad Labem společenské vědy a španělštinu. Moc mě to baví a ráda ty přerostlé děti učím novým věcem, nejen týkající se španělského jazyka.
Vlastně si myslím, že bych klidně mohla učit anatomii nebo biologii. Lidské tělo znám velice podrobně a funkčnost některých orgánů ještě lépe.
Spím se svými studenty, někdy i se studentkami. Jsou tak naivní, tak vděční za cokoliv, co jsem ochotná s nimi dělat. Nejsem pedofil, jsou to už dospělí lidé, kteří vědí, co chtějí. Než se něco odehraje, dohodneme si pravidla.
Díky tomu asi ještě stále učím.
3. Deník Sáry
Milý deníčku,
Jmenuji se Sára a studuji třetím rokem VŠE obor Světový obchod na Katedře světové ekonomiky. Jsem neobyčejná Pražanda, jedináček, dlouhonohá, bujná hříva, chlapů na každém prstě deset, fotr skrblík. Miluju nakupování, penízky a posezení s kamarádkami.
Přítele nemám, dlouhodobé vztahy mě nelákají, společné bydlení už vůbec ne. Nesnáším domácí práce. Ještě abych někde sbírala ponožky. To si ten čas navíc raději užiju s robertkem…
Nezapírám, párkrát už jsem za peníze šla. Můžu si vybírat s kým, kdy a za kolik, a jako studentka nějakou tu korunu navíc taky snesu. Jednou za čas chodím dělat společnici do vyhlášených pražských barů. Nic špatného, usmívám se, konverzuji na nesložitá témata, najím se, napiju, dostanu zaplaceno a ještě se dostanu do společnosti vlivných bohatých a inteligentních mužů.
Když je z toho něco víc, kdo by si stěžoval?
Milý deníčku,
Mé jméno je Markéta, pocházím ze silně věřící rodiny. V září jsem nastoupila do prvního ročníku na brněnskou veterinu. Táta má statek a mnoho domácích a hospodářských zvířat, proto jsem se rozhodla jít právě sem.
Bydlím na koleji s mojí spolubydlící Martinou. Je to pro mne šok, jsem poprvé mimo domov na víc než pár dnů. Martina je milá holka, ale směje se všem mým knihám a symbolům, sama je potetovaná a chodí oblečená až hanba.
Prý mne bude muset zaškolit, abych nenaletěla nějakému nevhodnému nápadníkovi. Táta mne také varoval, budu si muset o některých věcech s Martinou ještě promluvit. Maminka mi vysvětlila pouze základ, jak přicházejí na svět děti. Ostatní se prý dozvím ve správný čas.
Myslím, že ten právě nadešel :-)
